Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Lucián a jsem anděl. Jsem anděl strážný jedné opavské sestry - mojí milované Lucie. Střežím ji ve dne v noci, ale domluvil jsem se s ní, že každou neděli si na chvilku odskočím do chrámu Panny Marie Sněžné v Praze. Bývá tam ve čtvrt na jedenáct ve svatomichalské kapli mše pro rodiče s dětmi a tam já zalétávám za nejmenšími dětmi. Ony totiž moc nerozumí čtením a tak mohou po úvodních modlitbách odejít se mnou do kaple Panny Marie Pasovské, kde na ně mluvím po dětsku.
Nejdříve se všichni pozdravíme a přivítáme a pak si povídáme o tom samém, co dospěláci a velké děti v kostele. Většinou probíráme příběh z evangelia nebo starozákonní příběh dané neděle. Povídání prokládám obrázky, fotkami, loutečkami, předměty; děti mi s vykládáním pomáhají, k tématu se vyjadřují podle svých zkušeností. Nakonec dostanou stránku „pracovního listu“ na domů, aby mohly v povídání pokračovat doma s rodiči. Mnohdy na sebe stránky navazují a děti si tak tvoří knížky.
Program je převážně pro předškolní děti nebo začínající školáky – pro ty, kterým větší názornost pomůže lépe pochopit Boží slovo. Větší děti, které chodí ke svatému přijímání (nebo se připravují k jeho prvnímu přijetí) by měly být na celou mši v kostele. Děti, které umí s rodiči zůstat v kostele (přestože jsou ještě malé) a naslouchat tam čtením a kázání, moc chválím!
Děti na program doprovází jeden z rodičů – někdy je asistence potřeba (pokud si dítě není jisté samo bez rodiče). Pro menší sourozence je v kapli připraven kobereček s hračkami, kde se mohou batolit – rodiče moc prosím, aby děti nepřehlušily program.
Zpátky do „kostela“ se vracíme jakmile zaslechneme zpívat Crédo – většinou se připojíme k ostatním během přímluv nebo obětního průvodu.
V současné době mám tyto pomocnice – Alenku, Janu Dýdu, Irenu a Teresii - ty se střídají ve službě a vlastně mluví místo mne. Já je doprovázím. Také na nás dává pozor františkán bratr Eliáš, kaplan kostela (a teolog) – dáváme si společné schůzky a radíme se s ním, co dětem povídat.
Aby rodiče nebyli ochuzeni o liturgické texty, dostávají je tištěné v podobě listu Liturgie, aby mohli alespoň tímto způsobem být účastni bohoslužby slova a tím být přítomni na celé mši svaté.
Moc mě těší takto se s dětmi při mši setkávat, podporovat je v poznávání Boha, počítat s nimi a dávat jim zakusit, že jsou tady v kostele vítáni.
V počátcích mého působení tady u Panny Marie Sněžné jsem každý měsíc pořádal různé akce, kde bylo možné se s dětmi a rodinami setkávat i mimo mše, ale pomalu docházely síly mým spolupracovnicím. Uvidím, třeba je někdy přemluvím...
Jsme spolu (i s celou farností) spojeni i během týdne – v modlitbě. Máme občas putovní svíčku – ta se zapaluje každý týden v jiné rodině a zase se vrací. Každá rodina může ostatním sdělit svůj modlitební úmysl a můžeme se přimlouvat jedni za druhé.
Na závěr vám rád představím moje kamarádky, pomocnice:
ALENKA BROŽOVÁ (matka zakladatelka) – maluje pro vás všechny obrázky, materiály. Je výtvarnice, učitelka ve Veselé škole, kde kromě výtvarné výchovy a češtiny vede výtvarný a dramatický kroužek. Organizuje různé výtvarné dílny pro děti i dospělé. Bez její pomoci by se neobešla Noc kostelů u Panny Marie Sněžné. Dojíždí k nám z Kunratic. Má doma manžela – klarineťáka, čtyři velké děti, psa, kočku, rybičky a také šicí stroj – a ten nezahálí – Alenka šije moc krásné hračky a textilní knížky.
IRENA ZÁHORSKÁ – se k nám „pracovně“ připojila s polu s Teresií v roce 2012. Také je povoláním učitelka – specialista na výtvarnou výchovu a dějepis. Kromě toho umí hrát na kytaru a na klavír. V Anežském klášteře pořádá doprovodné výtvarné dílny pro děti ze školek a ze škol. Irenina rodina je jedna z mála, která bydlištěm opravdu spadá pod farnost Panny Marie Sněžné, to znamená, že jsou čistokrevní farníci!! Od manžela a dvou malých dětí si Irena ráda odpočine na procházkách.
TERESIE BOKOVÁ - maminka čtyř dětí...